2.kapitola- zamilovala jsem se
Probudila jsem se až po poledni, šla jsem dolů se najíst, udělala jsem si čaj a sedla jsem si sním ke stolu, hned jsem myslela na něho, takže jsem ani nepostřehla mamku, která právě vešla do naší kuchyně.
“Dobré poledne Rosi.”
Překvapeně jsem se na ní podívala “dobré mami.”
“Jak dlouho jste si s Tobiasem povídaly?”
“Asi do pěti hodin do rána.”
“O čem jste si prosím tě povídaly?”
“tak různě, ty se zlobíš?”
“Ne vůbec ne, Jen nás to s otcem překvapilo, protože jste ani jeden nevnímaly, co se děje kolem vás.”
“vážně?”
“Ano Rosi, ani jste nezaregistrovaly, že se s vámi ostatní loučí, jako kdyby pro tebe existoval jenom On, a pro něj jenom ty.”
“Ale to je blbost, vyprávěl mi o své práci a bylo to zajímavé, dokonce mi slíbil, že mi pomůže s jedním úkolem do školy. A za to jsem ráda, protože bych jinak byla v háji.”
“A jaký úkol?”
“Máme napsat článek o něčem kriminálním, a má to být podle skutečnosti, což je problém, kdo dá studentovi pravdivá fakta?”
“Ano to je pravda, tak to máš dobré Rose, a dohodly jste se, kdy na tom začnete dělat?”
“Ne, na to jsem nějak zapomněla..”
Mamka jenom zakroutila hlavou, a Já měla pocit, že mi vůbec ale vůbec nevěří s tím úkolem. Což se nedivím, já bych tomu taky nevěřila. Ale co mě překvapilo, že ani jeden z nás dvou, nevnímal okolí, nad tím jsem se musela pousmát, šla jsem zpátky do svého pokoje, vysprchovala jsem se, a odlíčila jsem se, zalezla jsem zpátky do postele, když mi zvonil telefon. Byla to Lizz a dohodly jsme se, že si někam večer vyrazíme.
Když nastal večer, oblékla jsem si džíny, tílko, sáčko a k tomu jsem si vzala kozačky. A poprosila jsem taťku, jestli by mě nehodil do města, že nazpátek si vezmu taxíka. Přesně v osm večer mě odvezl do města, a já už čekala před barem na Lizz.
“Ahoj sorry Rose, jdu pozdě.”
“v pohoda Lizz, půjdeme dovnitř?”
“jasně že jo.”
Šli jsme dovnitř, a sedli jsme si nějak doprostřed baru, a když jsme tam spolu byli nějak dvě hodiny a něčemu jsme se smály, cítila jsem na sobě něčí pohled. Podívala jsem se tím směrem a viděla Tobiase, usmála jsem se na něho a zamávala jsem mu. On se na mě taky usmál, a zvedl ruku a ještě na mě mrkl. Pak jsem se snažila na něho nekoukat, ale šlo to dost bídně. Asi po čtyřech hodinách, jsme se s Lizz zvedly k odchodu, před barem jsme se rozloučily a Lizz si vzala taxíka a Já se rozhodla že se projdu, byla nádherná noc. Šla jsem chvilku, když u mě zastavilo policejní auto.
“nechceš hodit domů Rose?”
Sklonila jsem se k okýnku.
“to budeš hodny.”
Nasedla jsem si k němu, připásala jsem se a jeli jsme ke mě domů, kousek od baráku zastavil. Měla jsem v plánu poděkovat, rozloučit se, ale zvrtlo se to a kdyby ho neodvolali někam na službu, tak bychom si snad zase povídali až do rána.
“tak moc díky za odvoz domů.”
“nemáš zač Rose.”
“Zatím se měj, a buď opatrný, a ahoj.”
“neboj se, to jsem vždycky.”
usmál se na mě, a počkal až zalezu do domu, a odjel. Příští den, jsem šla dolů na oběd, a seděl u stolu s taťkou a o něčem se bavil, slyšela jsem ho ze schodu, v duchu jsem zaúpěla protože jsem byla neupravená, rozcuchaná. Celé dopoledne jsem se učila a dělala domací úkoly, a tak mě napadlo, vzít si sebou jedny skripta a předstírat, že jsem do toho strašně zabraná. Nahoře v pokoji jsem si upravila účes, aby to ale zase nevypadalo že jsem se upravovala, a zkontrolovala jsem jestli nemám špinavé ty tepláky. Pak mi ale došlo, že s těma skriptama je to totálni blbost, a prostě jsem sešla dolů, a vzala jsem si sluchátka a pustila jsem si hudbu, tak jsem po domě normálně chodila, když jsem se učila, takže to nebude podezřele. Nahodila jsem před kuchyní zamyšlený výraz a vešla jsem. Usmála jsem se na ně, a šla jsem si nandat jídlo.
“Rosi to už se zase učíš.”
Sundala jsem si sluchátka “říkal jsi něco tati?”
“Ano, ptal jsem se, jestli se zase učíš.”
“jak to myslíš zase?”
“Kdykoliv máš sluchátka, tak to znamená, že se učíš, a mě přijde, že je to snad od té doby co jsi přiletěla každý den.”
Sedla jsem si s talířem ke stolu. “To si nemyslím, jen mě za dva měsíce čekají zkoušky, tak si to pročítám, a navíc mám skluz ze seminárkami, a jednu musím poslat dneska do půlnoci. A ještě jsem ani nezačala psát.”
(Tobias) “A o čem?”
Podívala jsem se na něho. “Já sama ještě nevím, úloha je nějaká vražda, ale dost jsem se do toho zamotala, takže asi tak.”
On se jenom usmál, a řekl něco z čehož jsem byla na samém vrcholu blaha, ale snažila jsem se nedat nic najevo, a musím přiznat, že se mi dařilo, bylo mi ale jasné že jakmile dojdu do svého pokoje, tak začnu skákat radostí jak jsem byla nadšená.
“A já ti slíbil, že ti stím pomůžu, a úplně jsem na to zapomněl. Takže pokud chceš pořád to platí. Můžeš semnou pak jed na stanici, a můžeme ten případ i vytáhnout ze spisu.”
“To by bylo fajn. Nechtěla jsem tě s tím otravovat.”
Dohodly jsme se, že po jídle si zabalím notebook a všechno co k tomu mám napsané a vyrazíme. Hned po jídle jsem se zvedla a šla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla do džínu, tílka a mikiny, a hodila jsem si věci do batohu a šla jsem zpátky dolů.
v Autě se mě zeptal. “vážně to máš mít do dnešní půlnoci?”
“ne, do čtvrtka, ale vysvětluj rodičům, proč už to píšu teď.”
“Asi chápu, o čem vlastně píšeš?”
“hele Já se přiznám že jediné co vím, tak že někdo zabil tři lidi.”
“A to sis nezjistila víc?”
“Ale tak jo, jenže pak dole malým písmem bylo napsané, že to tak nebylo. A nikdy jsem se o tohle nezajímala, a teď najednou chtějí abychom napsali o tom seminárku.”
“No jo, tak chceš být novinářka, tak musíš umět psát o čemkoliv. A musí to být konkrétně tahle vražda?”
“ne, to nemusí.”
Na stanici, jsme šli rovnou, do jeho kanceláře, a přinesl mi židli na kolečkách, sedla jsem si a vybalila jsem si svoje věci. Tobias si vzal moje výpisky, přečetl si je a něco namačkal na svém počítači, kde se objevil ten případ, o kterém jsem psala, a trošku mi uhnul ať se na to můžu podívat, Já jsem se nahnula k jeho počítači a začala jsem si to číst. A plně jsem si uvědomila, že se ho ramenem dotýkám. Když jsem dočetla první hlášení, opřela jsem se o židli.
“no tak to je hnus, a o tomhle jsem si vybrala psát, tak to teda potěš.”
“tak si můžeš najít něco jiného Rose. Máš čas.”
Otočila jsem si židli na čelem k němu “A nemáš tam něco pěkného, o čem bych mohla napsat seminárku?”
Usmál se “Rose kdyby bylo všechno pěkný, tak jsem bez práce.”
“Já vím, ale dyť je to hnus.”
“některé případy jsou horší to ano.”
“hele Já jsem slyšela, že jsi měl narozeniny, kolik ti vlastně bylo?”
“to jsem měl, třicet tři.”
Usmála jsem se, to není o tolik starší, to je o hodně mladší než naši. “tak vše nejlepší.”
“Díky, tak chceš se do toho pustit, nebo chceš najít něco mírnějšího?”
“Asi si nechám tohle, ale jestli se mi o tom bude zdát, tak to svedu na tebe. Kolik je těch spisu?”
“Hodně, vytáhnem si jenom ty důležité.”
“To budeš moc hodný.”
Našel mi začátek vyšetřování, a Já jsem si začala psát poznámky, po dvou hodinách jsem měla nějaký úvod a začátek, opřela jsem se o židli a začala jsem to přepisovat do počítače.
“Proč si to vlastně píšeš nejdřív na papír a až pak do notebooku?”
“protože na papíře si můžu k tomu napsat ještě poznámky, kdežto sem si to už píšu jako finální verzi, kterou pak předělám do formátu co máme mít, a pošlu to do školy.”
“Jo, to zní logicky, dáš si kafe?”
“Ano dam, díky.”
Začala jsem si dělat do papíru poznámky, a tolik jsem se do toho zabrala, že jsem si nevšimla že přišel zpátky, až když si sedl vedle mě, a koukl se mi přes rameno na poznámky, tak jsem se docela lekla.
“promiň, nechtěl jsem tě vylekat.”
“v pohodě, díky za kafe. Ale už jsem zjistila, že tímhle bych se živit nechtěla.”
“Jako psát o vraždách a tak?”
“Ano, přesně tak.”
“Ale pokud budeš žít, na malém městě, tak budeš většinou psát o všem možném, dokonce i o tomhle.”
“A vy jste tu už měli nějakou vraždu.”
“tak takhle brutální ne, ale jinak ano.”
“Tak to abych si na to zvykla, protože se mi nechce stěhovat do jiného města.”
K večeru mě odvezl domů a dohodly jsme se, že zítra se pro mě staví dopoledne a budeme pokračovat. A takhle to šlo až do čtvrtka, kdy jsem u něho v kanceláři, když byl někde na výjezdu, odeslala konečnou práci. Dopila jsem si kafe a uklidila jsem si věci do batohu, až na notebook, a ještě jsem si dělala něco do školy, když přijel.
“tak jak to jde?”
“asi před půl hodinou jsem to odeslala, tak snad jim to bude stačit a nepošlou mi to zpátky, že mi tam něco chybí.”
“snad ne, myslím si že jsi tam napsala vše co je třeba. A teď píšeš něco nového?”
“ne, od tří hodin, se můžeme hlásit na zkoušky, tak se přihlašuju.”
“a kdy tě čekaj?”
“První za dva měsíce, takže přemýšlím, že si tu pobyt prodloužím, a odletím do školy až na zkouškové.”
“ tak to je fajn, chceš hodit domů?”
“ Nemusíš, vezmu si taxíka, ať tě pořád neotravuju.”
“Mě neotravuješ Rose.”
“tak Já se dobalím, a vyrazíme?”
“Dobře.”